Vezměte logopedii do přírody

Hezké počasí nás stále víc láká ven do přírody a do trénování logopedie doma nad sešitem se dětem bude chtít čím dál míň. Využijte společné chvilky venku a přirozené prostředí, které nabízí mnoho možností pro rozvoj komunikačních dovedností a podporu řečových funkcí. Pobyt v přírodě stimuluje smysly a umožňuje dětem s poruchami řeči prozkoumávat své okolní prostředí rámci různých aktivit. Může to být pro děti nový impuls, nová zkušenost a také zábava. Aktivity prováděné v přírodě jsou často vnímány jako zábavné a odměňující, což může zvýšit motivaci dětí ke spolupráci. Nechme se vést dětmi. Možná budeme překvapení jejich fantazií a ochotou spolupracovat, když se z nudné logopedie nad sešitem stane v přírodě hra a zábava. 

Jaro je plné květin a vůní, která nás lákají k nim přivonět. Děti hned mají příležitost k dechovému cvičení. Skvělé jsou odkvetlé pampelišky, do kterých děti milují foukat. Procvičí si hezky foukání na cíl, můžeme střídat intenzitu dechu. Fouknout moc a odfouknout všechna chmýří, nebo jemný výdech a odfouknout jen malou část. Na procházce určitě najdeme také různě velké a barevné listy, do kterých se dá fouknout, jako když do nich fouká větřík. Když máme štěstí, podaří se nám najít i peříčko. Položíme si ho na dlaň a zkusíme sfouknout na zem. Starší děti mohou vyzkoušet pískání na trávu. Mezi palce se napne plochá tráva a fouká se, až se ozve zvuk. Stejně tak se dá vyrobit frkačka ze stonku pampelišky.  Je to jednoduché, rychlé a velká zábava. Utrhněte vhodně tlustou pampelišku. Natrhněte jeden kraj na 4 díly, druhý konec stlačit rty a foukat. Chce to chvilku testování, ale jde to. Při všech cvičeních dbáme, na správné dýchání – nádech nosem, výdech pusou.

Letní měsíce dávají možnost využít dozrávající ovoce a zeleninu. Když šťávu z ovoce dětem namažeme na horní ret, spodní ret, do koutku, stane se ihned z mlsání zároveň cvičení na motoriku mluvidel. Zkuste si dát do pusy celou třešni a přesunovat ji jazykem v puse z jedné strany na druhou a dělat tak bouličky ve tvářích. Položte dětem na špičku jazyka malý zelený hrášek a vyzkoušejte, jestli ho tam udrží. Když to zvládnout, můžou vyzkoušet pohoupat hrášek pohoupat ze strany na stranu.
Motoriku mluvidel můžeme procvičit i napodobováním zvířátek, které v přírodě a na procházce potkáme. Zaklapeme jako koník, přežvykujeme jako kravička, uděláme zobáček jako ptáček, olízneme se jako kočička… Z napodobování jejich zvuků se rázem stane jednoduché artikulační cvičení.

Ovoce, zvířata, květiny a věci kolem nás dětem pojmenováváme, a tím rozvíjíme jejich slovní zásobu. Procvičíme si názvy mláďátek, můžeme srovnávat velký-malý, tvořit zdrobněliny, počítat, vytvářet věty popisováním toho, co vidíme. Venku lze hrát různé řečové hry, které podporují komunikaci a rozvoj slovní zásoby. Například hra „Hádej, na co myslím?“ Vybereme si jednu věc, kterou kolem sebe vidíme a spoluhráč vhodným pokládáním otázek s odpovědí ANO/NE se snaží myšlenou věc uhodnout. Nebo nám naopak dítě může dát jednoduchou hádanku.(Je to chlupaté, má to čtyři nohy, štěká to. Co je to?) To vše je součást logopedie a v přírodě děti ani nepostřehnou, že vlastně trénují.

Procvičování a vyvozování hlásek je mnohdy pro děti otrava. Nebaví je říkat stále dokola stejná slovíčka, prohlížet stále stejné obrázky. Cílem trénování hlásek je jejich používání v běžné řeči. Proto i trénování je dobré zařadit do běžných denních činností a ne jen jako izolovaný logopedický trénink. Dívejte se kolem sebe a hledejte, co začíná, končí na procvičovanou hlásku. Uvidíte, že děti samy budou hledat a vymýšlet další slova. Anebo naopak říkejte dětem, co vidíte a nechejte je rozhodnout, jestli ve slově procvičovaná hláska je nebo ne.  Touto hrou zabavíte i děti při dlouhé cestě autem. Dívejte se kolem sebe z okýnka. Kdo nejdřív uvidí věc, která začíná na danou hlásku? Tyto hry procvičí nejen výslovnost hlásek, ale také sluchové vnímání.

Je jedno jestli jste doma na zahradě, na procházce, na louce, u rybníka nebo u moře, vždy se dají najít příležitosti k rozvoji řeči a k přirozenému procvičování. Třeba si jen lehnout do trávy, nechat na sebe svítit sluníčko, zavřít oči, zaposlouchat se do zvuků kolem nás a položit dětem jednoduchou otázku: „Co právě slyšíš?“.

Pobyt v přírodě stimuluje všechny smysly – vidění, sluch, čich, hmat a chuť – což může být prospěšné pro rozvoj komplexních jazykových dovedností. Fyzická aktivita venku může zlepšit celkovou motoriku dětí, což má pozitivní vliv na dýchání, kontrolu hlasu a artikulaci.

Přirozené prostředí poskytuje stimulující a uvolňující atmosféru, která může zlepšit účinnost terapie. Proto užívejte hezkého počasí a venkovního logopedického hraní.