Strategie k rozvoji řeči

Komunikace je jednou z nejdůležitějších lidských schopností.  Její narušení způsobuje překážky jak ve výchově a vzdělávání, tak v socializaci dítěte.
Aby nedocházelo k tomu, že dítě nemluví až do 3 let, je potřeba již od narození přirozeně podporovat děti ve vývoji řeči a vytvořit jim tak optimální podmínky pro stimulaci řečového vývoje
Komunikační strategie jsou postupy, které nám usnadňují a zefektivňují komunikaci s dítětem. Pomáhají nám vytvořit příznivé podmínky pro komunikaci a rozvoj řeči. Komunikační strategie v tomto článku se zaměřují na rozvoj řeči u dětí od narození do 3let, u dětí s opožděným vývojem řeči, vývojovou dysfázií nebo u dětí s dalším postižením, se mohou využívat i déle, dokud se řeč plně nerozvine.
Některé komunikační strategie používají rodiče a pedagogové pracující s dětmi intuitivně, jiné se mohou ještě naučit, aby více podpořili rozvoj komunikace dítěte.

Opakování
Jak se říká, opakování je matka moudrosti a zde to platí stoprocentně. Slovo nebo gramatický jev, který chcete dětem do slovníku zařadit, opakujte při všech možných situacích, jak nejčastěji to jde. Využijte hry, běžných každodenních situací, procházek venku… Vytvářejte tyto situace i záměrně. Např. slovo PAPAT. Použijte stejné slovo ve správné situaci – maminka papá, tatínek papá, ty papáš, panenka papá, pejsek papá… Čím častěji dítě slovo uslyší, tím dříve si ho zařadí do svého slovníku.

Použití znaků a gest
Znaky a gesta mají své nezastupitelné místo ve vývoji řeči. A jsou také běžnou součástí našeho života. Každé dítě umí udělat „pápá, paci- paci“, ukazuje jak je veliké atd. Pokud dítě potřebuje komunikovat a ještě není schopné některá slova říct, můžete místo slova využít znak, gesto, které nám slovo nahradí, doplní. Předejdete tak frustraci dítěte z toho, že se nedokáže domluvit a uspokojit svoje potřeby a naopak zažije úspěch z komunikace. Tento úspěch ho bude dál motivovat k další komunikaci. Děti si samy často vytvářejí své znaky, aby se s námi domluvily. Tyto znaky můžete využít a začít je při komunikaci s dítětem také používat. Znaky, gesta tedy tvoří jakýsi „most“ mezi vyjádřením potřeb dítěte a slovní komunikací, které ještě zatím není schopné.
Nepoužívejte pouze znaky, ale znak, gesto vždy musí být použito spolu se slovem! Cílem není naučit dítě nepřeberné množství znaků, ale podpořit ho v rozvoji verbální komunikace. Správně by to tedy mělo být tak, že mluvené slovo je doplněno znakem, gestem.
Znakování nespočívá v tom, že dítě na požádání ukáže znak pro psa, kočku, atd. Je úplně jedno, kolik znaků umí ukázat na požádání. Pravý přínos znakování je úplně jinde. Znakování slouží ke komunikaci, vzájemnému sdílení.

Zjednodušení
Dejte velký pozor, abyste dítě nezahrnovali dlouhými nebo pro něj nelogickými slovy. Dítě dlouho setrvává u konkrétních pojmů, se kterými se setkává v jeho nejbližším okolí. 
Mluvení k dítěti tedy co nejvíce zjednodušte. Volte krátké věty, jednoduchá slova, dvouslovné věty.
Ve snaze dítě rozmluvit, máme tendenci vše mu komentovat, zahrnout ho spoustou slov a vět. Děti jsou zahlcené a prostě a jednoduše vypnou své vnímání. Nedokážou spoustu slov a vět zachytit a opakovat po nás. Bezpečně dokážou zaměřit pozornost přibližně na tolik slov, kolik je jim let. Mnohem přínosnější je tedy volit jednotlivá slova, krátké věty, které dítě dokáže vnímat, zapamatovat si je a má větší snahu je po nás zopakovat.

Ukaž a řekni
Při hře, kdy pojmenováváte jednotlivé předměty, na ně i ukažte prstem. Zacílíte tak pozornost dítěte ke konkrétní věci a více si spojí slyšené slovo s daným předmětem.
Pokud bude chtít dítě podat nějakou hračku, jídlo a nedokáže slovo ještě správně vyslovit, ukažte na předmět a správně ho pojmenujte.

Blízko úst
Předměty, hračky, které pojmenováváte, si dávejte blízko k ústům. Dítě bude mít možnost vidět zároveň předmět i to, jak se slovo vyslovuje pusou. Artikulaci můžete i zvýraznit, tak že slovo vyslovíte pomaleji, více zvýrazníte pohyby rtů, jazyka. Dítě hezky uvidí, jak se jednotlivé hlásky vyslovují, a dokáže je tak snadněji napodobit.

Z očí do očí
Snižte se na úroveň dítěte a komunikujte tváří v tvář. Dítě bude moct sledovat nejen pohyby vašich rtů, jazyka při vyslovování slov, ale také pohyby očí, výraz tváře, vaše emoce. Stejně tak vy budete lépe vnímat výraz tváře dítěte, jeho náladu, zaujetí. Sníží se také poct dominantní postavení rodiče.

Hravě
Pokud se snažíte rozvíjet slovní zásobu a komunikaci malých dětí, v žádném případě by tato „cvičení“ neměla probíhat formou cíleného logopedického trénování. Všechny „logopedické chvilky“ by v tomto věku měly být ve formě nenásilné dětské hry. Měli byste se snažit využít zájmu dítěte a toho co ho baví a zajímá. Díky tomu, že o hru bude mít zájem, vydrží déle s pozorností. Všechna slova, zvuky, gesta, které do hry cílně začleňujete, bude daleko rychleji přijímat a snažit se je napodobovat, protože ho hra bude bavit, bude z ní mít radost.
Hra „na nakupování“ může být výbornou logopedickou hrou. Děti se naučí spoustu nových slov a rozšíří si tak slovní zásobu (názvy potravin), správné komunikační vzorce (pozdravit, poděkovat, poprosit).

Zopakovat správně
Je přirozené, že zpočátku děti slova, věty říkají špatně. Ve slovech přehodí slabiky, slovo různě zkomolí. Ve větách použijí špatný slovosled, gramatiku… Děti neopravujeme. Neříkejte jim, ať to řeknou znova, správně, ať to zkusí zopakovat. Mnohdy toho nejsou ani schopné, protože ještě k tomu nedozrály. Daleko lepší varianta je, když dítě řekne slovo nesprávně, zopakovat ho za něj správně. Uslyší tak správný řečový vzor a zapamatuje si ho. Příště už se mu třeba podaří slovo, větu říct lépe.

Ocenění snahy
Jakoukoliv snahu o komunikaci pozitivně oceňte. Ne dary nebo sladkostmi, ale úsměvem, pohlazením, pozorností, odpovědí….
I pouhé ukázání dítětem na věc, gesto, zvuk je komunikace. Není podstatné, jestli jsou slova, věty vysloveny správně. Důležité je, že se dítě snaží komunikovat. Když pocítí radost a úspěch z komunikace, bude ho to motivovat a bude mít snahu o komunikaci i příště. 

Postupné rozšiřování
Přizpůsobte vaši řeč momentální vývojové úrovni řeči vašeho dítěte. Pokud při komunikaci s dítětem budete používat slova a slovní spojení, která jsou na stejné úrovni či mírně vyšší, než používá samo, pomůžete mu lépe porozumět tomu, co sdělujete a podpoříte tak jeho schopnost napodobovat slyšená slova.
Pokud vůbec nemluví, využijte zvuky, citoslovce zastupující slova, gesta, jednoduché slova. Když používá jednoduchá slova, mluvte ve dvouslovných slovních spojeních nebo využijte jednoduché věty. Když začne mluvit v jednoduchých větách, využívejte dou- a tří slovných vět. Postupně přidávejte a buďte o jednu úroveň napřed, aby vás mohlo dítě postupně napodobovat na vyšší a vyšší úroveň.

Napodobování
Děti se přirozeně učí napodobováním. Tato strategie se využívá především u malých dětí, ještě v předřečovém stádiu.
Hlavní je přirozeně a ve správnou chvíli a co nejčastěji reagovat na snahy dítěte o komunikaci. Kdy nastává ta správná chvíle? V okamžiku, kdy se s vámi dítě snaží komunikovat. Malé děti komunikují výskáním, broukáním, gesty, úsměvem. Na všechny tyto signály by měli rodiče pozitivně s nadšením reagovat. Stačí reakce úsměvem, pohlazením, slovní odpovědí, povzbuzením nebo právě napodobováním. To znamená stejným zavýsknutím, stejným zvukem, gestem, stejným výrazem tváře. Poté je důležité vždy vyčkat na další reakci svého miminka, na kterou rodič opět zareaguje. Pro děti je to zábavná hra, avšak toto nevinné povídání učí miminka základům konverzace, porozumění, schopnost hry. Pozitivní přirozená reakce na zvukové a řečové projevy dítěte je pro něj velkou motivací k dalším pokusům o komunikaci.

Multisenzoriálně
Využijte všechny smysly. Při hře dějte dítěti možnost zapojit zrak, sluch, hmat, chuť, čich. Čím více smyslových vjemů ke slovu bud mít, tím dříve si ho zapamatuje a přijme do svého slovníku. Třeba slovo JABLKO – nejdříve slyší jen slovo, ale může vzít také do ruky a ohmatat, může ho ochutnat, prohlédnout si ho jakou má barvu, tvar, texturu.

Nechat se vést dětmi
Využijte zájem dítěte. Jaká hra ho baví, jaké téma ho zajímá, oblíbené hračky. Nechte ho zvolit si, s čím si budete společně hrát. Když ho to bude bavit, déle se bude soustředit, bude projevovat zájem a víc vnímat, co mu povídáme.
Vnímejte, na co se dítě dívá, co pozoruje a to pojmenujte slovem. Tyto jednoslovné komentáře pomůžou dětem uvědomit si vztah mezi předmětem a jeho slovním pojmenováním. A to je základ pro rozvoj komunikace.

Krok za krokem
Jednotlivé vývojové fáze nelze přeskočit. Pokud např. tříleté dítě ještě nemluví slova, nemůžeme očekávat, že najednou začne mluvit ve větách jako jeho vrstevníci. Musí si postupně, krok za krokem, projít všemi vývojovými fázemi, i když budou s věkovým opožděním. Dejte mu čas a společně krok za krokem rozvíjejte a budujte řeč vašeho dítěte přes gesta, zvuky, jednoduchá slova, jednoduché věty až k vypravování.

Dostatek času
Buďte trpěliví a čekejte na reakci dítěte. Výzkumy ukazují, že dospělí čekají na reakci dítěte přibližně jednu sekundu. Tiché pauzy intuitivně vyplňují znovu opakováním otázky, nebo odpoví za dítě. Snaží se mu tak pomoct. Děti, které ještě nemají plně osvojenou a rozvinutou řeč, potřebují daleko víc času, aby mohli reagovat. Když mu dáme víc času (pět-deset sekund), může zkusit vyjádřit svoje myšlenky komunikačním způsobem, který má již osvojený – pohled, zvuk, gesto, znak, slovo.

Slovní rutina

Děti raného věku ne nejlépe učí to, slyší a zažívají opakovaně. Proto by se rodič

měl snažit vytvářet takové komunikační situace, ve kterých se často opakují

nová slova a věty. Výborným prostředkem jsou rutiny. Dítě už je tak může předvídat, může se uvolnit a není v takovém napětí. Časem dokáže předpokládat, jaká další slova ve větě budou následovat a může se tak aktivně zapojit do komunikace.

• Sociální rutiny (hry a aktivity, kterých se účastní rodič a dítě – např.

            na schovávanou, dětské říkanky)

• Rutiny s hračkami (činnosti, při kterých se manipuluje s předměty nebo

            hračkami – např. stavění kostek, foukání bublin, ťukání kostkami o sebe)

• Denní rutiny (činnosti, které se vykonávají opakovaně každý den – např.

            jídlo, přebalování, koupání)

Využití pauzy
Pauzu můžeme využít ve slovních rutinách, básničkách, písničkách. Pokud víte, že např. básničku dítě slyšelo už mnohokrát, hezky na ni reaguje, můžeme zkusit při jejím dalším opakováním, místo jednoho slova udělat pauzu (slovo vynechat) a počkat, jestli ho dítě doplní za nás. Děti mají toto doplňování rády a často spontánně slovo řeknou, protože tyto básničky, písničky dobře znají a cítí tak jistotu.

Otázky
Používání otázek se uplatňuje především u dětí na vyšších vývojových stupních, které již samy aktivně komunikují.

Správně položené otázky dávají možnost dětem zapojit se do konverzace, vyjádřit svoje myšlenky a rozvíjet řeč. Otázky, na které může dítě odpovědět ANO-NE rozvíjejí řeč velmi málo. Je důležité tvořit otevřené otázky, kde má dítě větší prostor pro vyjádření.
Zpočátku můžete volit otázky s možností výběru (Chtěl bys vodu nebo čaj? Je to kočička nebo pejsek?), které umožní dítěti zapojit se do konverzace a nenásilně ho podporují v komunikaci.
Pokud vidíte, že chce dítě odpovědět, ale neví jak, můžete mu napovědět slovem, jinou otázkou. Komunikace tak může plynule dál pokračovat.

Komentování
Vhodné je také komentovat, co právě vy nebo dítě děláte nebo co se děje v okolí dítěte. Tím, že pojmenováváte (dává tzv. nálepky lidem a věcem, které v současné chvíli dítě zajímají) usnadníte dítěti propojení známého a neznámého.
Není to nic složitého. Je to opravdu komentování – komentujete, co s dítětem děláte (self talking), nebo co dítě říkí (parallel talking).

Self talking
Pokud dítě nemluví vůbec, nebo jenom velmi sporadicky, do mluvení ho nenuťte. Všechno, co děláte s dítětem, komentujte krátkými, jasnými větami. Vždy hovořte o věci nebo o situaci, ke které se vztahuje aktuálně zájem dítěte, a dbejte, aby Vám dítě vidělo do tváře.
Příklad:
Dítě kreslí sluníčko.
Dospělý: „Janička kreslí sluníčko. To je sluníčko. Janička má žluté sluníčko.“

Parallel talking

Využívá se u dětí, které již mluví, ale jejich řeč je zkomolená, nesrozumitelná, mají svůj vlastní slovník. Dítě něco řekne svou dětskou řečí a vy jeho informaci potvrdíte krátkou jednoslovnou větou s tím, že slovo zopakujete sami správně. Může následovat krátká věta, která může toto slovo rozvinout.
Příklad:
Dítě: „Mami, tam je hedý páset“
Dospělý: „Ano. Tam je ptáček. Ptáček je hnědý“